AKSARAH BHUTANI,CZ nfo ♥ kbs ♥ kbl

 JAK JSME K ČERNÉ BARVĚ PŘISLI 

Protože nastalo období, kdy se neděje skoro nic a venku je tak, že těžce vysvětlujeme našim malým dětem, že koupání by nebyla taková zábava, jako když se teploměr šplhá hodně vysoko, rozhodla jsem se napsat pár úvah o barevných variantách našich milovaných kočiček.

Odjakživa jsem říkala a to hodně hlasitě a všem, že bych si nikdy černou kočku nepořídila. Protože mi to pár kamarádů poslední dobou hodně připomíná, musím se k tomu ve svých myšlenkách stále vracet a vracet. Už jsem si zvykla, že lidé mají neuvěřitelný dar, pamatovat si neskutečné věci. Co kde druhý řekl, jak to řekl a hlavně si stoprocentně pamatují , jak to dotyčný myslel. 

 Musím říct, že je to ale pravda. Je to ještě nedávno, kdy jsem říkala, že černou kočku bych si nikdy v životě nepořídila. Říkala jsem to ale o spoustě barev. Hlavně o rezavých barvách jsem nikdy neuvažovala. V naší chovné stanici se zabýváme chovem kurilských bobtailů a norských lesních koček. 

Kromě pár barev, které nejsou povoleny, se dají chovat v opravdu velmi široké škále barev. Vždy mě pobaví, když mi lidi vypráví:  taková tamta modrá kočka. Tak se zeptám jaká rasa? A dotyčný mi odpoví, no přece ta modrá  Samozřejmě, že to chápu, ale kdesi uvnitř mě se musím pousmát. 

Takže my jsme začali kočičky chovat před 4 lety. Odjakživa mě fascinovali kočičky želvovinové. Vždycky mě na tom zaujalo to, že žádná želvovinová kočka není stejná. Tudíž je vlastně nezaměnitelná. Když jsme si jeli pro naši první norskou kočičku, byla to láska na první pohled. Moje nejoblíbenější barevná varianta je želvovinová kočka nejlépe s bílou. Naše naivní představa začínajících chovatelů byla, že si pořídíme želvovinou kočičku a pak jednou až bude mít koťátka budeme mít doma pár želvovinových kuliček. Jak šel čas, jezdili jsme po výstavách a pozorovali jsme jaké všechny možné barvy jsou možné a zjišťovala jsem, že taková barva se mi líbí a taková zase ne. Jednoznačně jsem si byla jista, že se mi nelíbí černá a rezavá barva. Jednou Alička dospěla a přišel čas jejich prvních koťátek. Osud k nám zavál Attilu, který byl představitel přírodní norské lesní kočky. 

 Jak už zkušený chovatel podle pohledu na tyto dvě kočky tuší  byli jsme velmi překvapení jako nezkušení z koťátek, která se naší Aličce narodila. Když bych chtěla popsat svoje pocity, byla jsem velmi rozčarovaná z barev, které se narodili. Vlastně s jedinou barvou, kterou jsme počítali byla želvovinová a tygrovaná po Atillovi. 

Ale narodili se červení a černo bílý kocourci. Teď po pár letech je nám to už všechno jasné, ale to, že se narodili rezaví kocourci, jsem přijímala velmi pozvolna. Jak šel čas a jak to tak chodí, když vám po bytě běhají barvené kuličky, najednou zjistíte, že ta rezavá není až zase tak špatná. A najednou se to stalo. Jednoho dne jsem se přistihla při tom, že se mi ta rezavá vlastně strašně líbí. Když nás náhle a nečekaně Atilla bez varování opustil, začali jsme se dívat po novém kocourkovi.  A protože želvovinová barva je stále moje barva číslo jedna, začali jsme se dívat po červeném kocourkovi. Za těch pár let, jsme pochopili, že když chceme dosáhnout želvovinové zbarvení, bude nezbytné mít červeného kocourka anebo červenou kočičku. Dřív, by mě to ani ve snu nenapadlo, že bych si mohla pořídit červeného kocourka, ale stačilo pár let a vše je jinak.

 Nejsme chovatelé pouze kočiček, ale i pejsků. Musím říct, že mezi pejsky to chodí trochu jinak. Více chovatelů je otevřených. Baví se o všem možném, a jsou velmi vstřícní a ochotni si poradit. Bohužel za těchto pár let, kde se pohybujeme v kočičím světě, musím konstatovat, že mezi kočkaři, to chodí úplně jinak. Zatím ani netuším proč tomu tak je. Ale věřte mi, že když budete chtít poradit, bude to takové nenápadné, nevstřícné. V momentě, když někdo zjistí, že jste udělali chybu, hned vám to bude vytknuté anebo budete hned upozorněni na to jako že „ panebože tohle ty nevíš?“ takže, než se mezi kočkaři na něco zeptáte, velmi si to rozmyslete, koho se budete ptát. Pokud nechcete být za pitomce,  rozmyslete se, koho se ptáte. Naštěstí se přece jenom najde pár chovatelů, kteří vám poradí, kteří jsou otevření a nikdy od nich neucítíte náznak toho, že byste mohli být pitomci, když se zeptáte na něco, co už oni dávno vědí. Chtěla bych tímto velmi poděkovat chovným stanicím norských lesních koček CHS Cernunnos,cz   CHS Od věže,cz   CHS Astra Coeli,cz  chovné stanice mainských mývalích koček CHS Beyruth,cz  chovná stanice anglických kokršpanělů CHS Black Petrs,cz. Jsou to lidé, kteří vždycky umějí poradit. A když se zeptám na něco, co už oni dávno vědí, nikdy mi nedají najevo, že jsem úplně debilní, že takovou samozřejmost nevím. 

 Takže i po těch letech já sama sebe považuji stále za začátečníka. Co se ohledně barev týče. Miluju želvovinovou barvu a to hlavně proto, že si neumím představit vrh koťátek, která by měla všechna stejnou barvu. Mám ráda různorodost. Mám velmi ráda překvapení, s kterým vždy vítáme na svět nový vrh. Je to pro nás vždy neuvěřitelné překvapení, když koukáme,  jak příroda namíchala krásnou paletu barev. Protože u kurilů máme také červeného kocoura. Tahle překvapení nás čekají skoro každý vrh. U kurilských bobtailů jsme se vlastně poprvé setkali se stříbrnou barvou. Musím říct, že ta nás také velmi učarovala. Je to velmi zvláštní barva nejenom na pohled, ale ten kdo si jednou pohladí stříbrnou kočku ví o čem mluvím. Začnete hladit a jen velmi těžce budete chtít přestat. Pokud přesně nevíte, co si máte představit, vyzkoušejte si to. Když se na výstavě setkáte se stříbrnou kočkou poproste, jestli si ji můžete pohladit. Stojí to totiž za to. Skoro v každém našem kurilském vrhu najdete koťátka se stříbrem. Protože Michael je červený stříbrný kocourek.

Z Dánska jsme si dovezli nádhernou kočku se stříbrem. Želvovinová stříbrná, kde se její různobarevnost projevuje naprosto odlišně jako u Alice. Přitom je to stejná  paleta barev. Jenom jiný odstín a jiné uspořádání barev

A pak tady máme samozřejmě tu barvu, kvůli které mi je připomínáno, že jsem kdysi říkala, že bych si ji nikdy nepořídila. S černou se to má tak, že jsem se s ní vždy setkala pouze s variantou bílá. Uchvátil nás potomek po Atillovi Andy, který je černý s bílou. Nevím, čím to bylo, ale možná to umocnila ještě i jeho povaha, která je asi neopakovatelná.  Andy a Aragorn byli vlastně první kocourci, kde jsem ucítila to, že začínám měnit názor na barvu  Aragorn je červený kocourek s bílou a byla to barva, kterou bych si přece nikdy nepořídila    

IC Andy Aksarah Bhutani,cz

CH Aragorn Aksarah Bhutani,cz

Tak a konečně se dostáváme k té oné černé barvě, kterou bych si nikdy v životě nepořídila    

Jak to vlastně vzniklo? Úplně jednoduše. Tento rok na jaře naše Alička porodila po 2 letech svůj druhý vrh koťátek, kde se objevila černá stříbrná holčička Era. Era má jednu sestřičku, která je želvovinová se stříbrem Enigmu. Od malinka bylo na Enigmu mnoho dotazů, a chtělo ji víc lidí než jeden. Mě se také velmi líbilo rozprostření barev

Enigma Aksarah Bhutani,cz

 Je to asi tím, že má pod krčkem ještě velmi krásně rozprostřenou bílou. Pak tady byla ale i Eruška, kterou vlastně nikdo nezajímal. Abych pravdu řekla, nikdy by mě nenapadlo koupit si černou kočičku. Když jsme hledali vždy novou kočičku pro chov, černé kočky jsem vždy přehlížela, neboli nikdy jsem ani nerozklikla jejich fotky. Proč? To opravdu nevím. Jak šel čas, a Eruška rostla víc a víc přitahovala moji pozornost. Cítila jsem, jak vzniká moje láska k ní. Je samozřejmé to,že jsem se zamilovala hlavně do ní a ne do její barvy, ale tím, jak s námi zústala a můžeme pozorovat její vývoj, líbí se mi to víc a víc. 

 Era roste v moc krásnou kočičku a jsme moc rádi, že vlastně nikoho nezaujala. Protože by s námi teď nebyla.

Takže na závěr chci říct, že neexistujj barva, kterou bych asi neměla ráda. I když jsem kdysi řekla, že bych si černou kočku nepořídila, vidíte, že to není až tak pravda. Musím říct, že není nad pořekadlo „NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY“

A co jsem tím vlastně chtěla říct? Jenom to, že máme moc rádi kočky a pejsky. A vlastně na barvě nezáleží. Moji nejoblíbenější barvou stále zústává želvovinová kočka na všechny možné způsoby, ale je to pouze první barva v pořádí. Je jich totiž velká spousta, které mám ráda. 

Vy chovatelé, kteří jste zkušenější a víte víc, než ostatní, nedávejte to těm méně znalým  tak najevo. Buďte milosrdní k těm, kteří ještě neví. Nikdo není neomylný a myslím, že chovatelství si můžeme zpříjemnit a ne si všichni dokazovat, jak  někdo je přece ten nejchytřejší    

A kdyby vás zajímalo, jak zkrášlit červenou a černou barvu u vašich kočiček a od nikoho jste nedostali dobrou radu tak vyzkoušejte roboran. Byli jsme velmi překvapeni z jeho účinku co se ohledně barev týče. 

A na závěr pár mých nejoblíbenějších želv na světě     

IC Alice Astra Coeli,cz – NFO f 09 22

Gala Aksarah bhutani,cz - KBS fs 09 23

CHarlie Aksarah Bhutani,cz - NFO fs 09 - VOLNÁ 

CH Dolores Aksarah Bhutani,cz