AKSARAH BHUTANI,CZ nfo ♥ kbs ♥ kbl

 Máme samozřejmě spousty pocitů, které se sem určitě nevejdou. Ale především chceme poděkovat brněnské organizaci Moravia cat club za pěkné prostředí a super organizaci.

V první řadě musím říct, žeje to úžasný, že tento rok je víc výstav v Brně než jenom jedna. Dost dobře jsem nikdy nechápala, proč některá stejně velká města jako je Brno, má třeba 4 výstavy za rok. Ale asi to stejně nikdy nepochopím. Bylo hlavně úžasný to, že výstava se konala asi jenom 5minut od našeho domova, takže jsme si pěkně přispali. Na výstavu s námi jela pouze Dolores Aksarah Bhutani,cz , která  tento víken získala 2x CAC a dodělala titul CHAMPION. Setkala se na výstavě ještě s jedním kuriláčkem Coachem Aksarah Bhutani,cz, 

který se poprvé představil v třídě Championů,

 kde byla konkurence z jiných plemen veliká. Na výstavě jsme potkali se spousou přátel a viděli jsme přenádherné kočičky. Celá výstava plynula v pohodovým duchu. Měli jsme sebou 2 děti a ti byli asi nadšeni nejvíc. Využili jsme malování na obličej Hanky Hrubé a s namalovanými postavičkami jsme odcházeli i domů. Hanička samozřejmě nechtěla motýlka umýt, ale nakonec jsme jí to přece jenom vysvětlili.

Co se nám na této výstavě líbilo nejvíc,  bylo po oba dva dny představení vítězů BIV. Zatím jsme se s něčím podobným setkali pouze v zahraničí, a podle mě tady v CR jsme to viděli poprvé. Erik Rejers představoval postupně divákům vítěze BIV a o každém plemeni vysvětloval naprosto všechno. Povahu, strukturu srsti, zajímavosti o barvách. Jeho humorný projev povabil myslím naprosto každého. Myslím si, že něco podobného by mělo být součástí naprosto každé výstavy. Něco tak zajímavého a poučného jsme ještě nikdy neviděli.

Když se vrátím k samotnému posouzení, tak nemůžu jinak než se u toho pousmát. Když jsme došli domů a srovnali jsme si všechny posudky, co už Dolores za svůj krátký život získala, museli jsme se opravdu smát. Nikdy nepochopím, podle čeho posuzovatelé vynáší svoje výroky, ale občas mám podezření, že podle momentální nálady a ne podle standardu. Vy ostatní, kteří chováte kočičky, které jsou k vidění na každé výstavě a posuzovateli projde pod rukama třeba i 20 jedinců od jednoho plemene, tak tam jsou opravdu asi velmi zběhlí. Ale nevím co si mám myslet o některých posuzovatelích, kteří vynášejí výroky po shlédnutí jednoho kurila v průměru asi za 3 měsíce. O čem je tady řeč?

 Určitě jste se s tím setkali mnohokrát, že přijde ten okamžik a jste pozvání do rozstřelu do nominace a posuzovatel vám pochválí kočičku až do nebes a pak řekne, že je ještě moc mladá. Už jsme si na toto zvykly a je to docela i přijatelné, když soutěží například s dvouletou kočičkou. Co mě ale zarazilo a pobavilo zároveň nejvíc je popis posouzení hlavy u Dolores. Dolores jsme si nechali jako nejlepší kotě z vrhu. Už od úplného miminka měla tu nejširší hlavu, co jsem kdy u kurila viděla. 

Hned na první výstavě to bylo patrné a od začátku byla od všech rozhodčích chválena za to, že na svůj věk už má velmi dobře vyvinutou hlavu. Posudky si pečlivě schováváme, tak jsme se po této výstavě velmi bavili. Na výstavě v Praze dostala pochvalu za právě stavbu hlavy, mohutnost a na svůj věk velmi dobře vyvinutou. Byli jsme připraveni na to, že nám posuzovatelka vytkne to, že Doli není v dobré kondici, protože ji stíhá jedna říje za druhou a opravdu by mohla být stavěnější. K našemu údivu nám posuzovatelka pochválila velmi dobře stavěné a mohutné tělo. Byla jsem opravdu překvapená, protože ten kdo kurili zná, ví, že musí být mohutnější než naše vymrouskaná Dolinka.

 Co nás ale dostalo tak bylo projev o tom,že by mohla mít mohutnější hlavu.

 Chtěli jsme od ní nějaké vysvětlení jak mohutnou,ale ona nám řekla,že hlava je ještě nevyvinutá. Už jsme naučení tyhle posudky přijímat s pokorou. O to víc jsme byli překvapeni, když v neděli jsme byli u pana Comorio a ten Dolores vychválil především mohutnost hlavy. Také nám sobotní posuzovatelka řekla, jen tak mimochodem, že by měl amít uši víc od sebe. Kočky na výstavě sledují hlavně svoje okolí, a málokterý posuzovatel umí zaujmout natolik, aby přestala poslouchat co se děje u vedlejšího stolu. Protože jsme už viděli hodně kurilů a nejenom naše, ale kurili z Ukrajiny, z Norska, Dánska a všichni mají podobné uši, nechápu, co tím vlastně myslela. Samozřejmě jsem se jí zeptala  ať mi ukáže, co je napsané ve standardu. Paní posuzovatelka vzala standard, našla kurilského bobtaila a ejhle. Nic o uších posazených od sebe tam nebylo. Bylo tam pouze to,že uši by měli být PŘIMĚŘENĚ OD SEBE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!  Je očividné, že paní posuzovatelka toho o kurilech věděla opravdu velmi málo.  A tak nám bylo jasné hned, že nás ani na výběr do nominace nezavolá. A proč asi, když  si nebyla myslím ani ona sama jistá co říká. Mrzí ale hlavně to, že platíme za takový směšný posudek. Škoda. Nevím co k výrokům paní posuzovatelky říct, ale náš závěr je to, že nám začínají být výstavy lhostejné. Na výstavy jezdíme pouze proto, aby se naše kočičky představili lidem. Návštěvníkům výstav. A jejich hodnocení je pro nás to nejcenější.

A pak přijde ten okamžik a sednete si doma v klídku ke kafíčku, rozložíte si posudky a nedává vám to smysl? Co se stalo na jeden jediný den s její hlavou? Že se smrskla? Neděláme si z toho nic, jen jsme se opravdu pobavili. Nad tím, jak posuzovatelé vlastně posuzují. Známe spoustu posuzovatelů, kteří jsou přísní, ale ví co mluví. A závěr z toho co jsem psala výše? Prostě vůbec nebereme výstavy vážně. Je to možná i škoda, protože dřív jsme byli nabití nervozitou, měli jsme bojového ducha, ale to všechno nějak vyprchalo. Už to se mnou ani nehne.

Ještě se vrátím k výstavě, která proběhla minulý rok v létě v Praze. Byli jsme u posuzovatelky z Dánska. Celý den jsem u ní stevardovala a můžu tedy posoudit její počínání. My chováme ještě i pejska. Máme anglického kokra. Existuje samozřejmě standard, kde se ale uvádí i výška v kohoutku a váha. Podle mě je to perfektní. Když se octne na výstavě kokr, který má víc jak 13kg, nemá vůbec žádnou šanci a to i kdyby byl sebehezčí. A u koček? Myslím, že svět kolem koček se zbláznil. Jak chovatelé, tak lidé, kteří si kočičky kupují,ale především posuzovatelé. Protože tady, žádný standard kolem váhy neexistuje. Studovala jsem pouze norské kočky a kurilské bobtaily. Kde se uvádí, že kočka by měla být dobře stavěná. Bohužel, ale tento pojem je velmi relaitvní. Když v Praze tato dánská posuzovatelka vyřazovala jednu kočku za druhou za to, že jsou drobné, docela mě udivilo, že byla neuvěřitelně nadšená z norksé lesní kočky!!!!ne kocoura, která měla 7,5kg. když jsem si na ni šáhla, byla samé sádlo A tato posuzovatelka? Jak říkám, byla velmi nadšená a okamžitě ji dala nominaci. Toto je pro mě signál, že lidé kolem koček, chtějí svoje kočky zvětšovat a zvětšovat a vlastně už zapomneli na to, jak ty kočky původně vypadali. Pokud si někdo pořizuje norskou lesní kočku s tím, že by chtěl, aby byla velká jako mainská mývalí, nerozumím tomu, proč vlastně chce norskou lesní kočku? Asi se svět zbláznil,ale myslím si, že tak jak jsou schopni posuzovatelé udělit OHNE TITUL za to, že kočička je hubená, tak stejně by měli začít dávat OHNE TITUL za to, že je tlustá. A ne ještě podporovat chovatelé za to, že svoje kočky budou přežírat a zvětšovat a zvětšovat. Hlava mi tohle nebere. a nikdy brát nebude. A to, že tohle lidi preferují a neuvědomují si, že ubližují hlavně těm zvířatům, nikdy nepochopím. Proto milují jasně řečený standard u psů. Nevím proč se nezavede něco podobného i u kočiček. Ale to je asi utopie.

takže nakonec vkládáme výtvory z dílny HANKY HRUBÉ, která se svojí dcerou vytvořila na dětské tvářičky neuvěřiilně krásná díla.