AKSARAH BHUTANI,CZ nfo ♥ kbs ♥ kbl

Tentokrát to nebude na chvilku, takže pokud chcete dočíst až dokonce tak si běžte udělat čaj nebo kávu a já klidně počkám

Asi tak před měsícem, jsme si vyhlídli v Krakowě jednu kočičku. A tak jsme se koukli, jestli v daném termínu není v Krakowě výstava a ono ejhle, byla. Už to, že jsme si jeli pro kočičku bylo jiné než kdy jindy. Taky bylo jiné to,že jsme sebou vzali skoro všechny naše děti. Ještě nebyli všechny, ale i to stačilo. Protože z Brna do Krakowa je opravdu daleko, rozhodli jsme se, že přespíme v sobotu u našeho kamaráda v jedné malebné vesničce u Bruntálu. Nemůžu si odpoustit trošku o naší cestě. Znáte to, všechno si naplánujete a najednou se věci začnou sami od sebe zamotávat. Když už jsme byli asi tak 10km od dané vesničky zjistili jsme,že nás míjí nějak podezřele moc aut typu ralye. Zpočátku jsme se radovali, že máme o zábavu postaráno, ale když jsme dojeli k jediné odbočce na danou vesnici a zjistili jsme,že tam stojí slíčná paní policajtka a všechny vrací zpět už se nám to tak zase nelíbilo. Jediná možná cesta byla vrátit se zpět asi 30km. Nechtěli jsme si to připustit a tak jsme se na tajnou radu policajtky, vydali do zakázané oblasti Jeseníků. Jsme hodně ekologicky myslící lidé a příroda je nám velmi blízká. Ale když jsme vjeli do uzemí ticha a zákazu vjezdu na cestičku vedoucí na horský vrchol všichni jsme ztuhli. Vidina cesty zpět 30km v nás vzbudila obrovskou drzost a vjeli jsme do zakázané oblasti. Nevěřili byste, co to s lidima udělá. V autě bylo ticho a krve by se v nás nikdo nedořezal. Nevím proč,ale asi 10km lesní cestou trvalo nekonečně dlouho. Nevím jak to,ale  stál při nás asi nějaký anděl, protože jsme nepotkali žádného myslivce ani horského policajta, který by nás chtěl zastřelit. Když jsme uviděli vrchol a blížil se podle mapy konec cesty, uviděli jsme závoru. A bylo to tady. A co teď? vycouvat 20minut zpátky dolů? po úzké cestě? Vidím jak Roman vystupuje z auta a jde k závoře. Stojí tam hodně dlouho a dívá se do lesa kudy by jsme projeli. Když už to začalo vypadat bledě, přistoupil k závoře a zkusil jestli je zamčená. A ona nebyla. Těžko se dá popsat úleva, která se v nás rozprostřela.

Nakonec jsme s hodinovým zpožděním dorazili na místo určení. Náš kamarád nám připravil spoustu rozptýlení. Musím se s vámi podělit o zážitek. Kamarád nám půjčil svoji motorku. No trošku větší motorku . A tak jsme se jeli po vypětí v horách projet. Musím říct, že z těchto věcí má opravdový respekt.  a mám radši 4 kola a pevnou půdu pod nohama. Ale přece jenom to byl fakt zážitek. A tak jsme si chvilku jezdili po vrcholcích Jeseníků. Nebojte, horské cesty jsme už vynechali a spořádaně po silnici jsme se vrátili domů. Podělím se s vámi aspoň o pár fotek jiných než jsou kočky. Ke kterým se velmi rychle dostaneme.

Kdyby bylo víc času, asi tam jezdíme ještě teď, ale kamarád nám připravil spoustu zajímavých zážitků. Děti se vzbouřili a běhali po baráku a plán, že před výstavou půjdeme konečně jednou brzo spát byl ten tam.. Okolo 22h se rozpoutala vřava o politické situaci u nás v republice. A to k čemu jsme došli vám tady popisovat nebudu. Do 0:30 jsme hráli karty a naše děti usnuli asi v 1h. Takže náš plán? zkrachoval. Spali jsme asi 4h .Takže Pavle děkujeme za super večer bylo to vážně moc fajn a ty borůvky byli úžasnýprotože v 5:30 jsme měli sraz s naší kočičí kamarádkou v Bruntále. A už jsme si to frčeli po Polských dálnicích směr Krakow. Tentokrát jsme nejeli do Krakowa přes Litvu jak by se dalo čekat po minulé výstavě. Ale díky navigaci GPS( haleluja,že existuje) jsme dorazili v neuvěřitelném předstihu. Byli jsme velmi mile překvapeni, v jakém prostředí se výstava konala. Bylo to na jednom Polském sídlišti, z kterého nám přecházel zrak. Jestli si myslíte, že bydlení v paneláku je nuda, po nedělní výstavě v Krakowě si to fakt nemyslím. Vyfotila jsem vám pouze pár paneláků, protože stály zato.

to není hrad, to je Krakowské sídliště

je to bez komentáře, protože to je teda něco.

A už jsme se konečně dostali k jádru věci. Výstava byla ve velmi pěkné tenisové hale. Velmi prostorné, klimatizované. No prostě super. Jen co jsme se zabydleli tak jsme se šli podívat, u koho budeme posuzovaní. A proto, že kurilský bobtail je vždy až nakonci, byli jsme docela v klidu. Plánovali jsme si jak se projdeme po tom úžasném sídlišti a najednou se stalo to co nikdy. Poláci obrátli pořadí a začlo se tím, čím se vždycky končí. Takže než jsme se stačili rozkoukat už jsme utíkali na posouzení s Michaelem. Nepředpokládali jsme žádný problém. Michael už byl na svoji 5 výstavě. Byli jsme velmi vyvedeni z míry, když nám rozhodčí odmítl posoudit MiIchaela, protože jeho barva se mu zdá jako stříbrná. První moment, jsem tomu moc nevěřila, že by to mohl být problém, ale během krátké chvilky nás pan rozhodčí vyvedl z omylu. Michaela prostě neposoudil. Ještě teď jsem z toho v šoku. Asi si říkáte, proč se tomu tak divím, vždyť tolika z vás se to už stalo. Ale udivilo nás to z toho důvodu,že než Michael začal jezdit na výstavy, šel před první výstavou na kontrolní třídu, aby bylo jisté jakou barvu má. Po první výstavě mu byl předělaný rodokmen. z d22 na d24. Řeknete si hurá, mám papír z kontrolní třídy a mám jistotu. Ale věřte mi, že žádná jistota tady v tom neexistuje. V Krakowě mi bylo řečeno, že to je sice hezký, že máme udělanou kontrolní třídu, ale že on si je jistý, že jde o stříbrnou. Kdyby vedle mě nebyli lidi, kteří by mě sklidnili, asi bych explodovala. Velmi mě to rozčílilo a dodnes jsem to ještě pořádně nepochopila. Já osobně si myslím, že není možné aby někdo z lidí dělal uplné blbce. Vy všichni víte kolik stojí výstavy startovné, benzín, ubytování. A dostanete se na ne malou cifru. Když spočítám Michaelovi výstavy se vším všudy budu  odhadovat tak okolo 7tis. Nemůžu uvěřit, že v této zájmové činnosti, do které tolik lidí investuje spousty peněz, nejsou rozhodčí schopni se shodnout? nemůžu si to odpustit, ale myslím si, že si dělají z lidi blbce. Do dnešního dne jsem si myslela, když se zaplatí kontrolní třída, že vlastně lidí platí odborníkovi, který posoudí danou barvu. Tan odborník, který je určený posoudí jestli odpovídá barva daná v rodokmenu anebo ne a určí v případě jinou. Tímto vším Michael prošel 2.5. v Opavě. Paní rozhodčí usoudila, že není d22 a předělával se rodokmen na d24. Takže už byla jistota, že barva odpovídá a plně jsme se rozjeli po výstavách, V Brně prošel 2 výstavami. V sobotu i v neděli. Oba dva dny získal nominaci do BIS a behem 2 dnů ho vidělo 6 rozhodčích. Nikomu, ani jednomu se nezdálo,že by nebyl d24.

 V září jsme absolovali výstavu v Bratislavě kde získal svůj první CACIB. Ani zde nebyl ani náznak toho, že by mohlo jít o nějaký barvený problém. Velmi mě udivuje, že najednou se ocneme na výstavě a rozhodčí prohlásí, že je stříbrný? Dost se mi nelíbí, tento systém. Abych pravdu řekla, moje první pocity byli, že s tím navždy skončím. Nevím, proč bych měla takovéto divadla absolvovat. Výstavy jsou velmi finančně i časově náročné záležitosti.  Zatím to stále ještě nemám vstřebané, takže nevíme co dál. pokud by jsme s Michaelem šli na stříbrnou barvu, přijdeme o všechny tituly a začneme znovu. Přijde mi to opravdu zcestné. vy všichni co jste toto absolovali, vám to nepřijde divné? Když jdete a zaplatíte odborníkovi za kontrolní třídu, která vám za půl roku bude k ničemu? Kde mám jistotu, že ted nepůjdu do kontrolní třídy a za půl roku mi nějaký rozhodčí neřekne,ale tohle teda ne? Vždyť on je červený? co a komu tedy musím zaplatit, aby kontrolní třída měla opravdu váhu a mohl si být člověk jistý, že za půl roku nebude zase bez titulu? k čemu mi tedy bude to, když ted půjdeme do kontrolky a možná nám ji potom zase nějaký rozhodčí neuzná?

Zatím nevím co říct, protože mám neuvěřitelný vztek. Už jsem pochopila hodně, ale nechápu, proč kdyby kočka změnila barvu měla přijít o titul?A co její posudky? vždyť nebyla posuzovaná pouze barva, ale všechno, celé tělo. To se taky změnilo s barvou? Nevím co říct ani co psát. jsem z toho hodně znechucená a vás všechny, kterým se to stalo, a nechali jste si vzít tituly a začly znovu hodně obdivuju. Protože nevím jestli budu schopna. Uznala bych to, kdyby nebyl nikdy v kontrolní třídě. Asi bych řekla aha, tak je to možný. Ale tenhle případ, kdy mám papír z kontrolní třídy a posuzovatel mi řekne, že ten papír ho nezajímá, je pro mě naprosto neakceptovatelný. Takže pocity z Michaleova posouzení? Velmi divné. Byli jsme natolik omráčení, že jsme si skoro nevšimli, že Atilla už bude posuzovaný. Ve finále se stalo to, že pan posuzovatel Michalea nakonec posudil, udělil mu titul CACIB, ale v barvě ds24. Je to moc hezký, ale vlastně je nám posudek na nic. Získal sice titul, protože se mu líbil, ale použít ho nemůžeme protože je v jiné barvě. nevím jestli se vám tohle někdy stalo. Jestli ano, tak nám napište, jak jste to vyřešili, protože zatím nevím co budeme dělat. Budeme kontaktovat poradce chovu a uvidíme.

S velmi rozporuplnými pocity jsme utíkali na posouzení s Atillou. Díky tomu všemu, jsme udělali Michaelovi pouze 2 fotky. Všimla jsem si toho až doma 

Atilla byl ve velmi dobré pohodě, protože u kamaráda na baráku, si fakt užíval. Hlavní jeho činnost byla válení se. A když se zhaslo tak chození do patra a dolů celou noc. Proto nás udivilo, v jak super kondici a pohodě byl v neděli na výstavě., paní posuzovatelka byla velmi příjemná paní, která vše a všem vysvětlovala s velkou trpělivosti a zabíhala do detailů. Tak rozsáhlý popis a posudek jsem dlouho nezažila. Atilla bojoval a i přes můj pesimismus naladěný Michaelem, vyhrál nominaci do BIS. Přece jen se ukázal pocit radosti. Neumíte si představit, jak rozporuplné pocity jsme měli. Chvilka zklamání a hned na to zase radost. No bylo to fakt náročné.

O chvilku dřív se ještě Atilla utkal o titul BIV, ale poslední dobou mu ho jeho potomstvo jaksi vyfukuje před nosem 

takže BIV získal jeho vnuk MUSHU KOČKY ZE SEVERU,CZ a protože titul zůstal v rodině, máme obrovskou radost a Mushu gratulujeme. Děda Atilla byl velmi pyšný a pořádně si ho prohlížel  nevím co mu říkal, ale možná mu říkal, at mu příště ten titul pustí

Všechno bylo rozhodnuto, a konečně chvilka klidu. Sice jsme furt rozebírali situaci s Michaelem, ale přece jen jsme se šli projít. Nesmím opomenout naše děti, kterým velmi děkujeme, že se neztratili, protože v zápalu boje, jsme chvilku zapomněli, že tam s námi jsou. Jejich starší brácha o ně pečoval, sice po svém a vodil je po hale v zajetí. Ale všichni jsou zdraví a celý a hlavně neztracení v Polsku.

taky jsme si prošli halu, prohlídli všechny kočičky a fakt jsem někdy koukala kolik krásných kočiček je. Taky jsme koukali na pestrobarevnost Polských klecí. Tady máte alespoň pár z nich

mohla bych ještě pokračovat,ale bylo toho fakt hodně.

večerní BIS začalo v 15:00  Poláci byli neuvěřitelně přesní a tak se začalo v 14:56. to jsme zatím ještě nikde nezažili. Spíš naopak. Atilla byl vcelku v pohodě a musím pochválit Polské stevardy. Byli naprosto užasní. Po minulých výstavách, kde nosili norky jako hadici v poloze na břiše tohle bylo víc než super. Děkujeme Atilla zvládal posouzení bez problému, a byl  v pohodě. Nakonec ho přece jen porazil Bílý mainský kocour. Takže Atíku, příště :-)

Děkujeme polským organizátorům. Vše měli perfektně zmáknuté. Perfektní prostory, organizace, prostě super. Až na náš zádrhel s Michaelem bylo vše moc pěkné. Zatím nejsem schopna racionálních úvah a snad se to nějak vyřeší. Pokud máte nějaký podobný problém s kontrolní třídou a následným posouzením prosím napište nám, budeme moc rádi.

a nakonec naše třešnička na dortu. V Krakowě jsme si večer vyzvedli naši novou norskou lesní kočku v modré barvě.Nemohli jsme se Angel dočkat. Zatím se u nás doma zabydluje a na naše kočičky syčí, ale počítám, že zítra už nebude co řešit. Určitě vám Angel víc představíme, ale nyní jen ve zkratce.

ANGEL of BLUE IGMUTANKA*PL NFO a   narozena 10.7.2009 v Krakowě. Je to úžasná slečna Doufám,že modrá